Texty s citáty k zamyšlení

Věřte sami sobě, nezáleží na to co si kdokoliv jiný myslí. 

Ano, život je od toho, aby se žil. A to podle sebe, ne podle představ a přání jiných. Pokud vy máte vizi něco udělat, dokázat -  může to být cokoliv, například dostat se na nějakou školu, univerzitu, být úspěšný student, nebo i podnikatel, napsat knížku, otevřít si restauraci, nebo zhubnout 8 kg, začít více sportovat, najít si nové koníčky a mnoho dalšího, co jen Vás napadne. 

Nejúžasnější na tom všem je, že život nám dal takový skvělý dar. A to ten, že pokud dokážeme o něčem snít, znamená to, že to můžeme i dokázat. Máte svoji ambici a jdete za ní. A tu tužku, kterou píšete svůj příběh života, držíte vy. Vy sami. Pokud dovolíte, aby jste zapisoval, co Vám ostatní diktují, nebo dokonce si nechali tužku z ruky vzít a nechali jiné, aby za Vás psali, nebude Vás cesta k Vašemu snu naplňovat. Vlastně, když Vám někdo přepíše život, Vaše cíle už pro Vás nemusí být tak lákavé a stanou se nedosažitelnou představou. Proto si nenechte vzít tužku z ruky, pište vy. Pište to, co chcete vy. Dělejte, co chcete vy. Protože to je Váš život, který si máte užít. Věřte, že to dokážete, už to je obrovský krok. Je jedno, co si o Vašem příběhu myslí jiní. Vy si totiž věříte a aktivně se zajímáte o svůj život na rozdíl od cizích kritiků. Už tímto jste o kus dál něž oni. 

Nenechte se nikým stáhnout ke dnu, věřte sami sobě a začnou se dít zázraky. 

Co můžete udělat vy, abyste podporovali světový mír? Běžte domů a milujte svou rodinu. 

Někdy se nám zdá, že ti nejbližší pro nás mají snad nejméně pochopení. A právě oni jsou ti, kteří ho mají a opravu nás milují, jenže to někdy nevidíme. Jak jedna strana, tak i ta druhá. Rodina je něco, co nám dělá život radostnější. Zároveň nás drží v těžkých chvílí nad vodou. Někdy je slunečno, občas poprchává, jindy jsou ohromné bouřky až si myslíte, že už nikdy neuschne. Ale ono jen přeci jednou pršet přestane a uschne. Jak se říká, pršet nemůže napořád. Je důležité si však uvědomit, že jestli bude pršet nadále či ne, rozhodujeme my sami. Rozhodují lidi, kteří patří do jedné rodiny. 

Rodina je pouto. Pouto tak pevné, že nás drží všechny pohromadě, jindy zas tak pružné, že nám dovolí se od sebe vzdálit - citově. Pouto tak kouzelné, že v i těchto "pružných dobách" nás dokáže dostat zpátky k sobě. 

Svoji rodinu bychom měli milovat ať je jaká je. Jsou to lidé, kteří nám byli "přiřazeni" z nějakého důvodu. Mají nás inspirovat, ukázat to dobré i špatné. Dobré tím, že nás podporují a provázejí tím krásným růžovým sadem života, jsou nám na blízku. A to špatné, kdy se k nám otočí zády a nám se může zdát, že nás v tom nechali. Svým způsobem nás ale takhle taky něčemu přiučí. Ukáží nám, jaký život může být. Připraví nás na nepříjemné situace, se kterými se budeme později muset poprat sami. A my bychom vše, co pro nás rodina dělá - ať už se nám to zdá jako dobré či špatné - ji odměnit láskou, kterou jí budeme vyznávat. Můžou to být i maličkosti, které vyjádříte vědomě či nevědomě. Každý člověk ucítí vaše teplo z duše, kterému za Vás řekne, že si ho vážíte a máte moc, moc, moc rádi.